Ošeřovatelské postupy


Léčebné a vyšetřovací polohy (Sloupová)

rychlý výběr:

Zobrazuji stránku 1 z 1 stránek
|OBSAH|

Léčebné a vyšetřovací polohy

 

 

Vyšetřovací polohy

 

 

  1. Poloha v lehu na zádech s pokrčenými dolními končetinami (dorzální)
    Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, hrudníku, plic, prsů, srdce, břicha, dolních končetin, vitálních funkcí, vagíny. Hůře ji snášejí nemocní s kardiopulmonárními problémy.

  2. Poloha v lehu na zádech s nataženými dolními končetinami (horizontální):
    Vyšetření: hlavy, krku, horních končetin, přední části hrudníku, prsů, srdce, dolních končetin. Není vhodné vyšetření břicha.

  3. Poloha v sedě:
    Vyšetření: hlavy, krku, zadní a přední části hrudníku, plic, prsů, horních končetin, vitálních funkcí, dolních končetin, reflexů. U starších a zesláblých nemocných je potřeba zajistit oporu.

  4. Gynekologická poloha:
    Vyšetření: genitálií, reprodukčních orgánů, konečníku. Obtížná pro starší nemocné.

 

 

Gynekologická poloha

 

  1. Kolenoprsní poloha (genupektorální):

Vyšetření: konečníku. Obtížná pro nemocné s s respiračními obtížemi

Kolenoprsní poloha

 

  1. Poloha v leže na břiše (pronační):
    Vyšetření: zadní části hrudníku, zad. Nepříjemná pro osoby s kardivaskulárním onemocněním.

 

Poloha nemocného je dána jeho celkovým stavem a onemocněním.

Proto rozeznáváme

 

 

Aktivní polohu

 

a) Přirozenou – polohu zaujímá nemocný sám, je mu příjemná, může ji kdykoli změnit

b) Vynucenou – nezměněnou polohu zaujímá nemocný často velmi dlouho a urputně např. z důvodu bolesti, lepšího dýchání. Pro některá onemocnění jsou vynucené polohy charakteristické.

 

Pasivní polohu: je li klient velmi slabý, případně v bezvědomí, není tak schopen svou polohu ovládat vůlí, negativně ji ovládají gravitační vlivy. Každého takového nemocného, musíme polohovat.

 

 

Polohování: má odstranit působení tlaku na jedno a to samé místo, zabránit tvorbě kontraktur, deformací a napomáhat dobrému prokrvení jednotlivých částí těla.

 

 

Polohy nemocných

 

 

1. Fowlerova poloha: je poloha v polosedě na posteli, při které má nemocný hlavu a trup zvednutý do úhle 45 – 90°. Kolena mohou, ale nemusí být pokrčená.

a) semi – Fowlerova poloha (nízká): hlava a trup jsou zvednuté do úhle 15 – 45°

b) vysoká Fowlerova poloha: hlava a trup jsou zvednuté do úhle 90°

 

Použití: pro klienty s dýchacími obtížemi, s onemocněním srdce, pro čtení, sledování televize.

Pomůcka: pro fixaci polohy používáme tzv. trochanterovou rolku (svinutý kus látky) nebo sáčky s pískem vhodně obalené látkou.

Chyba sestry: klient má příliš mnoho podložená záda, což může mít za následek vznik kontraktur na krku nebo celkově špatné držení těla.

 

 

Fowlerova poloha

 

 

  1. Ortopnoická poloha: tato poloha je modifikací vysoké Fowlerovy polohy. Nemocný sedí na lůžku nebo na jeho okraji, se spuštěnými nohami, ruce má o široké bázi opřené o jídelní stolek. Někteří jedinci nemohou zůstat v klidu v sedě a raději stojí v mírném předklonu.

Použití: ulehčení dýchání maximální expanzí hrudníku, velmi vhodná pro nemocné s expiračními problémy.

 

Ortopnoická poloha

 

3. Poloha na zádech

    1. dorzální: nemocný má mít hlavu a ramena mírně podložená polštářem.
    2. supinační: nemocný leží na zádech bez podložení hlavy a ramen

Použití: s mírně pokrčenými dolními končetinami často leží lidé s onemocněním břicha.

 

Poloha na zádech

 

           4.  Poloha na břiše (pronační): nemocný leží na břiše s hlavou otočenou na jednu stranu.

Použití: prevence kontraktur dolních končetin, vhodná pro klienty po chirurgických výkonech v oblasti úst a hrdla, často ji zaujímají lidé v akutní fázi vředové choroby žaludku nebo duodena.

Nevýhoda: velké působení gravitace hlavně na krční a lumbální část páteře, tudíž není vhodná pro nemocné s obtížemi v těchto krajinách zad, dále pak pro nemocné s chorobami srdce a s dechovými obtížemi, kteří mohou pociťovat dechovou tíseň.

 

 

poloha na břiše

 

5. Poloha na boku (laterální): pokud nemocný v této poloze vysune a pokrčí koleno, vznikne trojúhelníkovitá báze s větší stabilitou.

Použití: pro odpočinek a spánek, uvolnění tlaku v kříži, na patách. Typická je pro nemocné se suchým zánětem pohrudnice. Klient leží na postižené straně – omezuje tak dýchací pohyby, čímž tlumí přirozeně bolest.

 

Poloha na boku

 

6. Simsova poloha (semipronační, stabilizační): nemocný leží na boku tak, že spodní horní končetina je umístněná za klientem, horní je ohnutá v rameni a lokti. Obě dolní končetiny jsou ohnuté. Vrchní dolní končetina je v porovnání s druhou více ohnutá a předsunutá.

Použití: příležitostně se může využít u klientů v bezvědomí, u paraplegiků, hemiplegiků, při podávání klyzma.

 

Simsova poloha

Nemocní ve všech výše uvedených polohách musejí ležet s podpůrnými polohovacími pomůckami.

Nápadný nepokoj, hledání stále nové polohy: se vyskytuje u nemocných s kolikovitou bolestí. Žádná poloha nepřináší úlevu.

Opistotonus: nemocný leží na zádech nebo na boku, hlavu má zvrácenou dozadu, záda jsou obloukovitě prohnutá (nemocný vypadá „jako prohnutý luk“). Vyskytuje se u onemocnění tetanem nebo u zánětu mozkových blan.

 

 

Polohování klienta s hemiparézou

 

Při péči o klienta s hemiparézou je cílem zabránit nebo zmírnit spasticitu, zabránit vzniku kontraktur, zlepšit pohyblivost.

 

Uspořádání pokoje

Uspořádání předmětů v klientově blízkosti v pokoji by mělo být takové, aby se v maximální míře nacházeli na straně hemipareticky postižené. Nemocný je tak nucen k otáčení hlavy, navazování zrakového kontaktu na poškozené straně. Sestra provádí též všechny úkony z postižené strany. Klienta pobízíme k aktivní spolupráci. Podmínkou je dostatek informací o tom, jak využít zbytkový potenciál sil. Pozornost věnujeme pocitům strachu z pádu. Správnou péčí tj. šetrnou a bezpečnou je možné vyloučit negativní emoce jedince.

Uspořádání pokoje

 

Poloha na paretickém boku

 je nejvýhodnější polohou pro nemocného z důvodu povzbuzování vnímání ochrnuté části těla. Lůžko je vodorovně nastavené, s jednou postranicí, která bude za zády klienta pro pocit jistoty a bezpečí. Nemocného přetáčíme na bok ze zad. Uchopujeme jej za nepostižený bok a rameno Nejprve upravíme polohu horní končetiny, která má být natažená, předloktí je v supinačním postavení (dlaní vzhůru) s extendovanými prsty (nataženými). Paretická dolní končetina zůstává ležet na podložce mírně pokrčená v koleně. Klienta požádáme, aby totéž udělal se zdravou dolní končetinou. Zdravou horní končetinu si nemocný pohodlně uloží sám. Dbáme na to, aby nemocný neležel na paretickém ramenním kloubu, aby měl podložené předloktí, koleno, kotník, záda a pohodlně uloženou hlavu.

Poloha na paretickém boku

 

Poloha na zádech

Není příliš vhodnou polohou z důvodu vyššího rizika vzniku dekubitů a spasticity. Lůžko je vodorovně nastavené. Hlava a ramena leží na polštáři. Paretická horní končetina je podložená, v mírném upažení s extendovanými prsty ruky. Dolní paretická končetina a bok jsou též podložené v extenzi.

Poloha na zádech

 

Poloha na zdravém boku

Lůžko je vodorovně nastavené. Nemocného přetáčíme ze zad na zdravý bok s trupem mírně navaleným vpřed. Paretická horní končetina je uložená na polštáři v předpažení s extendovanými prsty. Paretická dolní končetina je v mírné semiflexi (mírně pokrčená) na polštáři. Zdravá dolní končetina je natažená, zdravou horní končetinu si nemocný uloží pohodlně sám. Hlavu stabilizujeme na malém polštářku, aby byla krční páteř v ose těla.

Poloha na zdravém boku

 

Sed

Horní část lůžka zvedneme do 90° úhle. Bedra nemocného podložíme polštářem. Paretická horní končetina je předpažená, natažená s extendovanými prsty na příručním stolku, podložená polštářem.

Sed

 

Pomůcky pro manipulaci s nemocným

Pomůcky pro manipulaci s nemocným


Zobrazuji stránku 1 z 1 stránek
|OBSAH|