Lekce  2

DVOJHLASÝ  KONTRAPUNKT 

disonance na lehkých a těžkých dobách, střídavé, průchodné a průtažné tóny v kontrapunktu 2:1, 3:1, 4:1.

Pokusíme se nyní strnulý kadenční dvojhlas kontrapunktu 1:1 poněkud rozhýbat. Nejsnáze tak učiníme pomocí melodických střídavých tónů, vrchních i spodních. Od funkčně konsonantního akordického tónu na těžké době se krokem stranou vzdálíme k  sousednímu  tónu vrchnímu nebo spodnímu a poté se k původnímu tónu navrátíme. Proti  jedné notě cf píšeme tři noty kontrapunktického hlasu. Pamatujme, že interval kvarty, ať vrchní, či spodní, je chápán jako disonance!

př.8

 

př.8a

 

      Melodickými průchodnými tóny na  lehkých dobách plynule spojujeme funkční akordické  tóny na dobách těžkých. Kombinujeme podle potřeby i různé notové hodnoty, půlové, čtvrťové, osminové.

př.9

 

př.9a

př.10

 

př.10a

 

        Průtažné tóny  vznikají tak, že proti tónům cf necháme nastoupit disonanci na těžké době, tón cizí té funkci, která je cf zastupována. Teď se nám bude dosud odmítaná kvarta výborně hodit! Neakordický tón vnáší do souzvuku napětí, které je třeba  rozvést do funkčně správné konsonance. Stane se tak na lehkou dobu.

př.11

 

př.11a

 

POZOR: je třeba rozlišovat konsonance funkční a nikoli-funkční!  Např. spodní kvinta k tónické primě ”g“ tón ”c”, obecně konsonance,  je v rámci G dur tónem funkčně disonantním, s potřebou rozvedení do spodní sexty, tónické tercie ”h“. K základnímu tónu G  je  C vlastně kvartou! /intervalový převrat/

př.12

 

    Při rozvádění disonancí dbáme zásady, aby průtažný tón nezněl současně  v téže výši  s tónem rozvodným.

př.13

 

Průtažné tóny  vedeme běžně shora dolů, jsou možné i průtahy zdola nahoru, nejčastěji k tercii:

př.14

       

       Pokud směřujeme zdola ke kvintě, sextě, či oktávě, volíme raději postup průtažného tónu krokem malé sekundy.

př.15

  

POZOR  na paralelní kvinty na těžkých dobách po sobě následujících!

př.16

            

POZOR na paralelní kvinty vznikající nastupujícím  průtažným tónem!

př.17

          

       K paralelním postupům v kvintách je baroko tolerantní tam, kde se jedná o kombinaci více melodických tónů (střídavým t., průchodem, průtahem) s  tóny funkčními.

př.18  J.S.Bach:  Air z Orchestrální suity D dur, závěrečný takt

 

                                                               kvinty opřené o basový harmonický
                                                                 podklad kadence na dominantě

       V Bachově kompozici jde o paralelní kvinty vzniklé kombinací tónů melodických (v sopránu průchodné cis, případně anticipace dominantní tercie na průtažném kvartsextakordu a-d-fis a bezprostředně navazující průtah kvarty d k tercii cis  dominanty  a-cis-g) a tónů akordických (střední hlas fis-g).

 Zpět na výběr kapitol