Analýza expozice, J. S. Bach: Fuga H dur

Příklad Bachovy geniální harmonické vize nalezneme ve zpracování tématu fugy H dur (Temperovaný klavír II/23). Téma je postaveno v prvním nástupu vůdce zcela elementárně,  přímo učebnicovým  způsobem:

př.1

Při nástupu  průvodčího se už  začínají dít  s motivem  výrazné  harmonické  proměny

př.2

 a při druhém nástupu vůdce v  taktech 10 – 13 Bach šokuje téměř „impresionistickou“  harmonií  zapojením  nónových tónů:

př.3

Druhý nástup průvodčího ve čtyřhlasé fuze právem očekáváme v plném čtyřhlasu, ale ozve se pouhý trojhlas. Bach nechává bas v taktech 14 – 18 odpočívat záměrně: čtyřhlasem by byl ve své geniální vizi příliš spoután, ten hlas by prostě překážel, zahušťováním harmonie by práci komplikoval, a transpozicí průvodčího z  taktů 5 – 9 a jejím doplněním o třetí hlas může skladatel uplatnit  smělý  harmonický  plán:

př.4

Celá expozice Bachovy fugy H dur vcelku:

př.5

 Zpět na výběr kapitol