BACH  Johann  Sebastian

* 21.3.1685 Eisenach,   † 28.7.1750 Lipsko

Jeden z největších skladatelů všech dob. V 10 letech osiřel a byl vychováván starším bratrem. Od 15 let se živil sám: gymnazistou v Lüneburgu (1700), dvorním houslistou ve Weimaru (1703), varhaníkem v Arnstadtu a v durynském Mühlhausenu (1707). Kapelníkem v Köthenu u vévody z Anhaltu (1723) a kantorem u Sv.Tomáše v Lipsku až do své smrti.

Sám pečoval o hudbu ve čtyřech lipských chrámech a v Zimmermannově hostinci řídil produkce sdružení Collegium musicum.

S manželkou Marií Barbarou (příbuznou) měl 7 dětí, se druhou Annou Magdalenou 13 dětí. Otcovu smrt přežilo 5 synů a 4 dcery. Skladatelsky se prosadili 4 synové (Carl Philipp Emanuel,   Johann Christian,   Johann Christoph Friedrich,   Wilhelm Friedemann).

J.S.Bach je jako skladatel mimořádný zjev rozsahem i závažností díla. Je největším mistrem kontrapunktu založeném na pevném tonálním cítění. Stavební monumentalita jeho skladeb budí bezmezný obdiv, obsahová stránka svědčí o bohaté invenci a hlubokém citovém životě.

J.S.Bach byl znalcem varhan s geniálním smyslem pro akustické zvláštnosti různých chrámových prostor. Své rozsáhlé dílo (podle tematicko-systematického katalogu Bachs Werke Verzeichnis – BWV - čítající 1080 skladeb) uzavřel soubory modelových řešení nejsložitějších kontrapunktických forem bez určení nástrojového obsazení, Hudební obětinou a Uměním fugy, kde poslední fuga se subjektem B-A-C-H zůstala nedokončená.

Po smrti byl J.S.Bach umělecky zapomenut, od roku 1825 začala bachovská renesance Mendelssohnovým provedením Matoušových pašijí.

 Zpět na výběr kapitol